Hornet X 3D

 

Firma MS Composit přišla na jaře tohoto roku (2005) na trh s inovovanou řadou známého mikrovrtulníku Hornet, nyní značeného jako Hornet X 3D. Vzhledem k tomu, že jsem měl v minulosti Hornet CP a posléze Hornet II, tak jsem neváhal, a pořídil si i jeho poslední verzi – Hornet X 3D.

Jak již z názvu vyplývá, je vrtulník určen pro akrobacii 3D. Předpokládá se, že bude osazen kvalitním pohonem, a proto součástí stavebnice není motor. Vrtulník je už v základu vybaven přepákováním Bell-Hiller, a bylo na něm provedeno několik změn a vylepšení.

Stavba modelu

Stavba vrtulníku začíná sestavením jeho skeletu. Skelet je oproti verzi Hornet II upraven tak, aby ho bylo možné bez úprav osadit doporučeným střídavým elektromotorem s velkým pastorkem. Deska, na které jsou oboustrannou samolepicí páskou přilepena serva, se už nelepí na skelet, ale upevňuje dvěma malými šrouby. Spodní uhlíková deska doznala taktéž úpravy. Akumulátory se nyní neosazují vodorovně, ale svisle do přední části vrtulníku. Vzpěry ocasní trubky se montují na plastovou destičku, která zároveň zajišťuje mírný náklon vrtulníku vpřed, aby byl zajištěn správný „postoj“ vrtulníku (vrtulka je výše nad zemí).

Náhon vyrovnávací vrtulky je řešen kardanem, který je ale v této verzi ocelový. Nedochází tudíž k propružení náhonu (kroucení) při zatížení vrtulky, což má kladný vliv na odezvy vrtulky. Na ocelovém kardanu je drážkování, aby nalisovaný pastorek neprokluzoval. Při sestavování doporučuji postupovat podle návodu (tj. osadit ložiska a pastorek ještě před navlečením do trubky), protože navléct ložisko přes drážkování je velice obtížné.

Změny doznala i sestava vrtulky. HUB s hřídelkou vrtulky už není spojen z výroby, ale je zajištěn šrouby. Unašeče vrtulky jsou na kuličkových ložiskách, čímž je eliminována možnost nevhodného nebo nedostatečného mazání původního „závitového“ ložiska uživatelem (pro snížení tření). Po sestavení kompletu vrtulky doporučuji systém řízení uvolnit tak, aby chodil lehce, ale bez nejmenších vůlí. Vrtulku jsem použil tuningovou, uhlíkovou – originál MS.

Rotorová hlava zůstala prakticky stejná, přibylo pouze po jednom ložisku do držáků listů. V každém držáku jsou tedy tři ložiska, a to přispělo k lepší stopě listů (listy se za různých režimů letu výrazně méně „rozhazují“).

Deska cykliky dostala centrální kulové ložisko pro snížení vůlí.

Vrtulník je vybaven už od výrobce volnoběžkou, která vypadá v této verzi dostatečně robustně. Na kalené hlavní hřídeli je zajištěna tzv. červíkem, tedy ne kolíčkem, jako v předchozí verzi.

Hornet X 3D má novou kabinu z jednoho kusu houževnatého plastu. To se mi potvrdilo při havárii – kabina, kromě jednoho jednoduše opravitelného šrámu, ji přežila bez úhony. Ve stavebnici je dodávána už hotová a není třeba dodělávat její povrchovou úpravu. To mne velmi potěšilo, protože povrchová úprava u předchozí verze mi zabrala stejný čas, jako stavba celého vrtulníku. Taktéž zajištění kabiny na vrtulníku je vyřešeno velmi jednoduše, ale zároveň funkčně.

Celkově na vrtulníku ubylo lepených spojů. Mimo nepodstatné detaily se však ještě lepí směrovka a výškovka (plus vzpěry) na ocasní trubku, což při případných opravách přináší jisté komplikace. Všechny díly modelu jsou kvalitně a přesně vyrobeny. Při sestavování jsem neměl žádné problémy s nepřesnostmi atp.

Vrtulník jsem osadil doporučeným střídavým motorem EM-300/20, střídavým regulátorem MS-116, přijímačem MS FM7 digital receiver, gyroskopem MS-44, servy cykliky HS-55 a servem vrtulky HS-50. Gyro jsem přilepil na doporučené místo na vrtulníku přiloženou velmi tenkou oboustrannou samolepicí páskou (bez mechovky). Už z minulosti vím, že nejlépe mi gyro fungovalo, když bylo „tvrdě“ uchyceno. Vlastnosti tohoto gyra jsou v mikrovrtulníku unikátní. Žádné jiné, které jsem měl v Hornetu osazeno, nedosahovalo tak kvalitního „uzamčení ocasu“ v režimu Heading Hold, což se výborně hodí pro lety ocasem napřed atp.

Pro nejlepší funkci gyra je nutné dosáhnout minimálních vibrací při pracovních otáčkách. Nejprve jsem zkontroloval vibrace ocasní části při maximálních otáčkách – listy vrtulky ani rotorová hlava nebyly osazeny. Následně jsem osadil vrtulku a znovu zkontroloval vibrace. Pak jsem osadil rotorovou hlavu i se stabilizátorem a znovu vše zkontroloval. Případné vibrace jsem odstranil dovážením kouskem lepicí pásky na padlech. Pozor, páska musí být kvalitní a musí dobře držet, nejvíc se mi osvědčila samolepicí reklamní fólie. Nakonec jsem otestoval vibrace s osazenými hlavními listy.

Na desku určenou pro osazení akumulátorů jsem nalepil tenkou gumovou mechovku, která zabraňuje posunu akumulátorů účinněji, než hladká plastová plocha. Po kompletním sestavení jsem zkontroloval těžiště modelu – bylo přesně na hřídeli. Nebylo tedy nutné s ním nic dalšího dělat.

Zalétání

Provedl jsem základní seřízení se soupravou Futaba FC-18, a vydal jsem se na letiště. Vrtulník jsem „doseřídil“ dle svých zvyklostí a začal pozorovat chování modelu při různých akrobatických obratech. Model je schopen plné akrobacie, a myslím, že přídomek 3D si tento model určitě plně zaslouží. Na můj vkus byla obratnost až příliš vysoká, proto jsem „jankovitost“ modelu trochu „utlumil“ malými závažíčky, která jsem umístil na konce drátu stabilizátoru.

V současnosti létám Li-Pol články Kokam 910 (15C), na kterých mám po 30 cyklech (na každé sadě). Zatím se jeví jako velmi dobré. Motor s uvedenými články Li-Pol točí 2700 ot/min na rotoru, a je výkonově velmi příjemný. S tímto pohonem lze zaletět i „tic-toc“ a jiné akrobatické prvky náročné na výkon pohonné jednotky. Zásadně používám na regulátoru funkci governor, která stabilizuje otáčky motoru na přednastavené hodnotě. Při ovládání regulátoru využívám předvolby plynu, kdy mám křivku plynu nastavenu jako vodorovnou čáru. Výhoda takto použitých předvoleb plynu pro řízení regulátoru je jasná – mj. funguje i spínač autorotace, kterým lze okamžitě odstavit motor. Taktéž režim NORMAL lze pak využít pro začátečnické učení, = poskakování po zemi.

Hornet X 3D je velmi kvalitně zpracovaná stavebnice mikrovrtulníku, který lze úspěšně využívat ke zdokonalování akrobatického létání. Řekl bych, že je to v mnoha ohledech dokonce lepší varianta, než létání se simulátorem, protože některé vlastnosti prostě nelze v simulátoru nastavit. Vzhledem k malým rozměrům a elektropohonu lze létat téměř kdekoliv a kdykoliv, což zase posunuje pilota o kus dále.

Letu zdar!

Vít Klabačka

Dostupný kovový tuning od MS

 


Back to Top

Aktualizace: 18. září 2005