Kroměříž 2002
Ve dnech 4. až 7. července se konal jedenáctý ročník Helicupu Kroměříž, s jubilejním desátým ročníkem soutěže zručnosti. Pořadatel HELI MODEL KLUB Přerov zajistil potřebné zázemí pro pobyt lidí (elektřina, WC, sprcha, občerstvení), k létání zase perfektně upravenou plochu. Na letové ploše byl vyhrazen prostor pro seřizování vrtulníků. Aby nedocházelo k problémům s rušením, byla použita tabule s kanály, a kolíčky se jmény pilotů. Pokud vím, tak k žádnému incidentu nedošlo. Pro rodinné příslušníky byl k dispozici nedaleký “Bagrák” – vodní nádrž.
Jak již bývá zvykem, tak skalní příznivci vrtulníků obvykle přijíždějí několik dní předem. Ti nejskalnější přijeli už v neděli. K nim patřil i Petr Novotný, který až do čtvrtku pilně trénoval na Pöting Cup pořádaný v Německu. První polovina týdne se tedy nesla v duchu 3D létání.
Ve čtvrtek a pátek pokračovalo volné létání se vším, co mělo vrtuli. Co se týká typů vrtulníků, tak asi největší zastoupení měly ERGO (Graupner), následované šedesátkou FREYA (Hirobo), Millenium, Futura, Moskito (vše ROBBE), Raptor (Thunder Tiger), Sceadu (Hirobo), ECO8 (Ikarus), Kobold (Vario) a celokovový MY30. Z pidivrtulníků to byly Hornet CP a RAMBO.
Vrtulníky byly většinou poháněny motory OSMAX, WEBRA, NOVAROSSI. Z použité elektroniky se nejvíce objevovala Futaba (FC-18, FC-28, FF-9), ale i Graupner (MC-16/20, MC24), JR (3810, 10X) a Hitec (Eclipse). Velmi mne překvapila absence zpoždění plynu při přepínání mezi letovými předvolbami u souprav FF-9, JR 3810 a Eclipse, které mají jinak dobře zpracován heli program.Toto zpoždění slouží k šetření mechaniky vrtulníku při skokové změně výchylky plynu při přepínání letových předvoleb.
Jako velmi zajímavý “trenažér” se ukázal Hornet CP Martina Dužího, který neměl pohonný akumulátor připevněn k vrtulníku, ale elektřina byla přivedena asi 3m dlouhým kabelem z pohonného sedmičlánku o kapacitě 1700mAh. Kabel sice ovlivňoval letové vlastnosti modelu, ale zato se dalo poletovat 20 až 30 minut. Vrtulník byl také živější na kolektiv, protože nemusel nést váhu pohonného akumulátoru. Obraty, které s ním prováděl jeho pilot se také hned tak nevidí.
Velké pozornosti diváků se těšila maketa dvourotorového “banánu” PIASECKY H-21 Huga Markéze. Model byl osazen dvěma gyroskopy, motorem 20ccm, a jak se mi pilot svěřil, tak řízení takovéhoto stroje není vůbec jednoduché.
Noční létání i s pyrotechnickými efekty obstarával Hugo Markéz se svojí FREYOU. Nakonec se k němu připojil i Martin Duží s MY30.
Pro zpestření setkání pořadatel zajistil přílet a ukázku bojového vrtulníku MI-24 a MI-9 upravený jako létající velitelské stanovišťe – jediný v ČR. Bylo nevšedním zážitkem prohlédnout si tyto obry zblízka. Posléze nás poctil návštěvou ještě lehký dvoumístný vrtulník Compress CH-7 pilotovaný náčelníkem bohuňovického Mamba klubu.
Počasí se vydařilo. V první polovině týdne foukal přes den velký vítr, takže se létalo pouze ráno a večer. Ve čtvrtek dopoledne pršelo, ale tím byla dávka deště na celou akci vyčerpána. Foukat zase začalo až v sobotu, kdy se létala soutěž zručnosti.
Od minulé akce stoupla úroveň pilotů. Prakticky každý druhý pilot dokázal zalétnout přemet nebo výkrut. Málokdo však dokázal viset a vrtulníkem proti sobě. Myslím, že je to škoda, protože létání akrobatických prvků před zvládnutím různých režimů visení vede k uspěchanému výcviku.
Došlo i k několika haváriím. Většinou šlo o technické závady. V jednom případě se vrtulník přímo “rozstříknul” ve vzduchu, a na zem dopadlo několik oddělených trosek. Vzhledem k tomu, že se celkem důsledně dodržoval letový prostor, tak žádný vrtulník nedopadl do prostoru pro diváky.
Myslím, že takovéto setkání je ideální příležitostí pro začátečníky nechat si seřídit vrtulník zkušenějším kolegou, a také získat informace. Měl jsem možnost seřizovat asi pět vrtulníků, z nichž pouze jeden měl nastavení v pořádku. Ostatní byly více méně špatně letuschopné. Pilot špatně seřízeného vrtulníku bude asi těžko dobře létat, případně získá i špatné návyky.
Nedílnou součástí této modelářské dovolené je i soutěž zručnosti, která se konala v sobotu. Přihlásilo se 19 pilotů s vrtulníky třídy 30 až 60, a dokonce i ECO 8. Za proměnlivého větru, který místy dosahoval 8-10m/s v nárazech, se odlétala tři kola. Soutěžní prvky byly následující: shození čtyř plastikových lahví, shození jedné plastikové láhve umístěné na stolku, přenesení dvou jehlánků, oblétnutí stožáru, průlet brankou 1,5m vysoké s vystoupáním nad branku, návrat a nové prolétnutí. Nakonec přistání na vyvýšený heliport o rozměrech cca 70 x 70cm. Létalo se na čas, ke kterému se připočítávaly trestné sekundy. 30s za neplatný pokus, 60s za vynechání prvku. Nejhorší kolo se škrtalo. Vítěz si odvezl pěkný pohár, věcné dary byly rozděleny mezi účastníky soutěže formou tomboly.
Závěrem se sluší poděkovat pořadateli i sponzorům - MS Composit, Radovan Švihálek, Hugo Markes, Elma Therm Kroměříž, KOK Composite, František Viceník a SEPRO Přerov, bez nichž by se takováto akce nemohla uskutečnit. Nakonec bych Vás chtěl jménem pořádajíciho HELI MODEL KLUBU Přerov pozvat na příští 12.ročník Helicup 2003, který se bude konat na stejném místě ale o týden později ve dnech 12.7 až 20.7 2003.
Letu zdar.
Vít Klabačka
Otištěno v RCR 8/2002.
Aktualizace: 02. února 2003