Helicup Hodonín-Holíč 2002
V době od 22.8 do 25.8 se uskutečnil pátý ročník Helicup Holíč. Letiště aeroklubu Holíč se nachází asi jeden kilometr za slovenskými hranicemi. Plocha letiště je obrovská, pro modely je určeno okolí krátkého asfaltového pruhu pro starty a přistání ze země. Kempovat se dalo přímo na letišti, hned vedle letové plochy. K dispozici byl přívod el. energie a v areálu WC a sprcha. Pořadatel zajistil velký vojenský stan, pod kterým jsme se schovávali po celou dobu před sluníčkem, pokud jsme zrovna nelétali, nebo neladili vrtulníky.
Oproti
minulým létům se velmi vydařilo počasí. Sluníčko svítilo po všechny
dny, vítr byl jen mírný. Proto mne také velmi překvapila malá účast
pilotů. Skalní příznivci se jako obvykle nemohli dočkat, a proto se začali
sjíždět už ve čtvrtek odpoledne, a vydrželi až do nedělního odpoledne.
Nejvíce pilotů, asi 11, se sjelo v sobotu, na kterou byla naplánována
soutěž zručnosti. Soutěž měla být velmi podobná systému Schlutter Cup,
stejně jako při minulém ročníku. To znamená, že se létají tři disciplíny
(létání osmiček mezi stožáry, přenášení jehlánků, shazování flašek
s vodou). Na každou disciplínu je vymezena doba dvou minut, a počítají
se dokončené úkoly.
Nálada
byla po celou dobu přímo vynikající. Večer se grilovalo a popíjelo. Také
o legraci nebyla nouze. Např. při startu klubového Pipera vítr stočil směr
startu, a pilot při snaze o co nejrychlejší start přerazil tyč držící větrný
pytel. Ten mu zůstal přehozen přes křídlo. Letadlo
na zlomek sekundy viselo na vrtuli, a všichni jsme mysleli, že se zřítí
mezi zaparkovaná auta. Naštěstí se pytel od křídla oddělil právě včas,
a přemotorovaný Piper mohl pokračovat v letu. V zápětí někdo
podotkl, že „start byl přímo na pytel“. V ten moment se všichni váleli
smíchy.
Ani
Miroslav Petr se svým vrtulníkem Champion nezůstal pozadu. Na podvěsném vypínacím
háčku vynášel do výšky deku, kterou pak odhazoval. Vítr deku většinou
zanesl do prostoru tábora, a všichni se zase mohli potrhat smíchy při
pohledu na ženu, když ji deka při dopadu jen těsně minula.
V programu
nesměly chybět ani noční lety. O ty se postarali piloti obou Hornetů. Po
vybavení chemickými světly byly vrtulníčky bez problémů viditelné, a
dokonce i létaly.
Samozřejmě,
že se po většinu času probíraly všemožné věci okolo vrtulníků.
Vzhledem k nízkému počtu účastníků se však létalo jen občas.
Proto jsme se nakonec společně dohodli, že soutěž zručnosti létat
nebudeme. Nemělo cenu kazit vynikající náladu nervozitou ze soutěže. V neděli
si tvůrce diplomů řekl, že je jich škoda, a proto jsme o ně losovali. „Výsledková
listina“ je tedy následující: 1. Martin Duží, 2. Vít Klabačka, 3.
František Viceník. Zúčastnění se shodli, že náhoda se celkem přesně
kryje s předváděnými výkony v „3D zručnosti“.
Použitá
technika byla různorodá. Vrtulníky MY30 (2x), Millenium (2x), Futura (2x),
Sceadu (2x), Moskito (3x), Sky Fox, Kyosho 46VR, Bell 212, Hornet (2x). Motory většinou
OS MAX, Novarossi, a také Webra. František Viceník měl ve svém Milleniu
osazen OS MAX 91 SX-H s laděným výfukem. Bylo vidět i slyšet, že si
motor s vrtulníkem velmi dobře rozumí, a že výkon motoru je více než
uspokojivý (už jsem si jej objednal také J).
Každý,
kdo nepřijel, může jen litovat, že přišel o kopu legrace a hlavně o mnoho
informací, které mohou být pro začínající a mírně pokročilé piloty
opravdu neocenitelné.
Na
závěr bych chtěl poděkovat pořadateli – KOK Composite Michalu Kokešovi
za jedno z nejlepších setkání, jaké jsem zažil. Sluší se také poděkovat
sponzorům akce: KOK Composite a Comtech.
Letu
zdar
Vít
Klabačka
Otištěno v RCM 9/2002
Aktualizace: 02. února 2003