Raptor 50V2
Vrtulník Raptor 50 jsem si pořídil z důvodu předpokládaných nízkých nákladů na provoz při tréninku akrobaciie a prvků 3D. Vzhledem k předpokládanému "tvrdému" výcviku jsem vrtulník i náležitě osadil.
Základní parametry:
- průměr rotoru 1345 mm
- průměr vrtulky 237 mm
- délka 1200 mm
- výška 400 mm
- váha 3200 g (má varianta)
Osazení:
- motor OS50 SX-H Hyper (modrá hlava)
- výfuk MP50LR
- gyro Futaba GY-601 + S9251
- přijímač Futaba R116HP PCM
- servo kolektivu S9451, cyklika S9202, plyn S3001
- akumulátory Sanyo 4x 1500mAh NiCD, váha 130g
Tuning:
- tvrdé tlumící gumy hlavy (červené)
- ultralehká padla (20g)
- vrtulka 95mm KOK Composite
Při sestávání vrtulníku jsem byl velmi příjemně překvapen kvalitou a přesností všech dílů stavebnice, tedy alespoň na první pohled. Vše do sebe perfektně sedlo. Jediná nepřesnost je ve výztuhové uhlíkové desce pod skeletem vrtulníku. Při nasazování podvozku je třeba použít mírný tlak, aby jej bylo možné přišroubovat.
Bočnice jsou k sobě sešroubovány vrtuty přes plastové hranoly, z čehož jsem měl obavy, ale dlouhodobé používání mé obavy nepotvrdilo. Ve velmi exponovaných místech (hlavní rotor a zvon spojky) je plast nahrazen duralem, a vruty imbus šrouby.
Nohy podvozku jsou taktéž přišroubovány pouze vruty, a ke všemu ještě krátkými. Pravděpodobně nebylo počítáno s přidanou uhlíkovou rozpěrnou deskou, jinak by délka šroubů byla v pořádku. Postupem doby se vruty vytrhly z plastu, proto jsem je nahradil imbus šrouby M3. Vzhledem k tomu, že šly těžko zašroubovat, tak jsem ani nedával matice, podvozek držel pevně. To se ukázalo jako prozíravé, protože při jedné "ráně" se imbus šrouby vytrhly, a skeletu ani podvozku se vůbec nic nestalo. Samozřejmě, že další zašroubování do plastu už nebylo možné, bylo nutné použít matice. Ušetřil jsem tedy jedny bočnice.
Uchycení kabiny je ze spodu provedeno jednoduchým zasunutím na přední nohu podvozku. Již v minulosti měl kolega s tímto problém, protože se kabina vysunovala, a blokovala řízení desky cykliky. Stačí úchyt i nohu podvozku provrtat a zajistit vrutem.
Při montáži pák, přepákování atp., které jsou na ložiskách, jsem byl překvapen způsobem - na M3 šroubek je navlečena trubička průměru 4mm, a teprve na ni jsou navlečena dvě ložiska. Trubička slouží jako distanční podložka, aby nemohlo dojít ke stažení ložisek za vnitřní kroužky, a tím k jejich zablokování. Samozřejmě, že trubičky byly o nějakou tu desetinu milimetru delší než by měly, a páčky s ložisky na ní jezdily, vznikaly tedy vůle. Opatrně jsem trubičky zkrátil na brusce, aby vše sedělo přesně. Uvedený způsob vymezení ložisek se mi zdá poněkud nevhodný. Jako mnohem lepší se mi jeví rozpěrný kroužek mezi ložisky, šroubem M3 přímo stažené za vnitřní kroužek ložiska. Je to naprosto bez vůlí, ložiska nemají zbytečně malinkaté kuličky, a proto mnohem déle vydrží (takto je to provedeno např. vrtulníků Robbe).
Servo řízení vrtulky jsem ponechal vpředu, abych nemusel vrtulník dovažovat. Je však třeba si dát pozor na spojku táhla vrtulky. Táhlo je dvoudílné, a spojka je duralová se dvěma červíky. Je tedy možnost, že se občas šroubek povolí, nebo stažený drát uvolní.
Servo kolektivu jsem oproti návodu otočil o 180°, protože jinak má nelineární výchylky.
Délky táhel a celkové seřízení jsem provedl na 3D létání, tedy maximální úhly náběhu listů. Taktéž jsem zrovna osadil tuhé tlumící gumy hlavy a ultralehká padla (zelená, 20g), což zajišťuje rychlejší odezvy na řízení cykliky.
Pro vyvedení žhavení jsem použil originální žhavící prodlužku. Na jednom konci je konektor ve tvaru svíčky (na něj se pak nasazuje žhavení), na druhém je kovová spona. Použité materiály jsou nevhodné, kabel je tvrdý, neohebný, velmi brzy se vibracemi ulomí. O sponě se raději nebudu vyjadřovat. Po prvním "upadnutí" jsem káblík ustřihl a nadpojil vodičem se silikonovou izolací, na konci opatřeným krokodýlkem. Krokodýlek se mi během let osvědčil jako zdaleka nejlepší řešení.
Všechny kabely od serv, gyra i anténu jsem chránil motanou bužírkou proti prodření. Tento detail je u vrtulníků na spalovací motor velice důležitý, protože vodič serva, byť opřený o "hranu" plastu s rádiusem 3mm, se během krátké doby prodře.
Za samozřejmost považuji osazení kvalitního monitoru akumulátorů a zdvojení přívodů od akumulátorů přes dva vypínače až do dvou zásuvek v přijímači.
Vrtulník jsem zpočátku provozoval pouze s dodávaným výfukem ze stavebnice (jednodílný expanzní výfuk). Po záběhu jsem začal po motoru vyžadovat vyšší výkon pro létání 3D. Bohužel, až palivo s 30% nitra trochu "oživilo" výkon motoru, ale ani tak to nebylo nic světoborného. Doba letu byla cca 7,5 minuty.
Velmi brzy jsem výfuk vyměnil za Muscle Pipe 50LR. Motor se okamžitě dostal do jiného režimu a s 30% nitra byl k neutahání a bez problémů zvládal i výkonově velmi náročné obraty. Letová doba se zkrátila na 6,5 minuty, po kterých je hlavní nádrž naprosto do sucha vysáta. To se mi však nelíbilo, protože jsem chtěl vrtulník s nízkými náklady (v porovnání s Milleniem a 90 motorem). Uvedená pohonná jednotka dobře pracuje i s pouze 15% nitra (viz video). V uvedené sestavě se otáčky rotoru pohybují okolo 2170ot./min. Výfuk má vynikající vlastnosti - letím-li "do kopce", tak motor přidá, letím-li "z kopce", tak motor ubere. Tím se udržují stejné otáčky na rotoru i bez použití governoru.
Motor OSMAX 50SX-H Hyper je následovníkem OSMAX 50SX-H. Předpokládal jsem, že výrobce jej vylepší, protože původní motor byl opravdu velký vibrátor. Bohužel, i nová verze Hyper je vibrátor. Mírně menší, ale stále je. Motor vibruje tak, že palivo v nádrži velmi pění (přitom je vrtulník celoplastový !) a v některých letových režimech se do motoru dostává vzduch a motor následně zhasne. Chtěl jsem do nádrže osadit plstěné bimátko, které problém se zpěněným palivem úplně eliminuje, ale bohužel se mi malým otvorem v nádrži nepodařilo bimbátko prostrčit. Proto jsem použil pomocnou vyrovnávací nádržku (součást stavebnice). Ta uvedený problém z velké části eliminovala, ale i tak se v ní před spotřebováním hlavní nádrže objeví vzduch.
Původně jsem nechtěl do vrtulníku vrážet mnoho peněz (měl to být levný tréninkový stroj), proto jsem použil GY-401 + S9254. I když je toto gyro perfektní, tak jsem zjistil, že s některými prvky má problémy (např. floping-pirueting). Bohužel, toto byl jeden z obratů, které jsem chtěl trénovat, tak jsem jej byl nucen vyměnit za nejlepší gyro na trhu - GY-601. Nicméně i pokročilému pilotovi bude GY-401 naprosto postačovat.
Letové vlastnosti jsou velice zajímavé. V originálním osazení s použitím originálních uhlíkových TT605mm listů je vrtulník neskutečně stabilní a velmi vhodný pro začátečníky. Originál plastová vrtulka má délku listů 85mm, ale měl jsem problém při rychlém couvání - gyro neudrželo směr. Po výměně za uhlíkovou 95mm KOK Composite vrtulku problém zmizel. Po přeladění na 3D je z Raptora velmi dobrý 3D akrobat, a pěkně se na něm trénují akrobatické prvky.
Raptor 50 má nádrž na 340ml paliva. Délka jednoho letu je zmiňovaných asi 6 minut, a úspora na palivu (ceně) oproti 90 motoru je cca 40%. Abych pravdu řekl, tak jsem čekal větší úsporu, ale nedá se nic dělat.
Jedna z variant, jak dále ušetřit, by bylo použití laděného výfuku (roury). Bohužel, vrtulník by začínal přibírat velmi cenné gramy navíc (nutné dovážení), a tím by se zhoršovaly některé požadované vlastnosti. A bez nitra by se úplně obejít stejně nedalo (pro požadovaný stálý vysoký výkon), protože ventilátor má malý průměr, velké vůle okolo a mizernou účinnost.
Po odlétání celkem 40-45l paliva (u mne cca 4 měsíce) se začaly objevovat problémy. Praskla odstředivá spojka, přičemž spojkové obložení jsem rozhodně neměl vydřené, praskly některé šroubky atp. Podle mne byl materiál v obou případech překalen. Postupně jsem začal měnit jednotlivá ložiska (hlavní hřídel, vrtulka atp.) Zpočátku jen nesmělé vůle, nicméně velmi rychle se problémy zvětšovaly, až jsem se dostal do bodu, kdy při visu byly listy v rovině, ale stačilo pouze jemně zahýbat s cyklikou, a listy se okamžitě "rozhodily" o několik centimetrů. Po uvedení cykliky do neutrálu se listy ihned vrátily do stopy. Postupným vyměňováním dílů jsem tento jev zmenšoval, ale na létání to nebylo. Nakonec jsem vyměnil kompletně všechno od desky cykliky nahoru, i s ložisky. Taktéž jsem vyměnil kompenzátor za originální kovový tuning (páčky jsou hliníkové, ne duralové!). Problémy zmizely, ale řekl jsem si - Raptor musí z domu. Nebudu přece každé 3-4 měsíce vrážet několik tisíc do ložisek a výměny hromady dílů. To už vyjde dráž, než provoz vrtulníku třídy 90.
Můj závěr tedy zní - Raptor 50 je výborný vrtulník na učení létání, i na pokročilou akrobacii. Je však celý z plastu, a to se časem projeví a začnou problémy. Nicméně náhradní díly jsou velice levné, takže opravy při případných haváriích vyjdou levně. A když se s vrtulníkem bude dostatečně často "třískat", tak se možná ani mnou uváděné problémy nestihnou objevit :-)
Aktualizace: 08. srpna 2005