Mikado Logo 500 3D
Helimania.cz mi zapůjčila na test elektrovrtulník Mikado Logo 500 3D, což je rozměrový ekvivalent spalovacím vrtulníkům třídy 30. Jedná se o následovníka Loga 16, z něhož zůstal stejný koncept rotorové hlavy a vrtulky. Skelet byl kompletně přepracován a model byl doplněn o speciální šípový ozubený převod. Taktéž kabinka je nová, podle mne líbivější.
Parametry vrtulníku:
Průměr rotoru: 1190mm
Akumulátor: 5-6 S Lipol
Letová hmotnost: 2600g
Tištěný návod k vrtulníku má rozměr A3 a mnoho dílů je zobrazeno v měřítku 1:1, což velmi zjednodušuje dohledání potřebného dílu. Jednotlivé sestavy jsou napytlíkovány tak, aby se daly bez problémů sestavit, a aniž by bylo nutné udržovat na stole několik „hromádek“ dílů. Bohužel, návod je společný i pro další verze vrtulníku Logo, a je v některých místech nepřehledný. Asi dvakrát se mi stalo, že jsem si toho nevšiml, a složil sestavu podle návodu pro jiný typ.
Skelet je kompletně přepracován oproti předchozí verzi, myslím, že se do něj dá lépe osadit veškeré příslušenství než kdykoliv předtím. Po smontování je skelet torzně překvapivě pevný (obr.1). Velmi kladně hodnotím i možnost osadit serva standardních rozměrů (dříve šlo o miniserva), kde je mnohem větší výběr (obr.2). Já jsem osadil serva Futaba S3050, což je levnější 5kg digitální servo s kovovými převody střední rychlosti. Další výbornou variantou by bylo S3152, což je opět 5kg digitál, ale s plastovými převody. Gyroskop Futaba GY-401 jsem umístil do spodní zadní části skeletu, hned vedle vrtulkového serva S9254 (obr.3). Příjímač má své místo na horní zadní části rámu, daleko od všech zdrojů možného rušení.
Sestavování vrtulníku šlo velmi dobře od ruky, díly byly přesné a dobře opracované (obr.8). Bylo jich také dost málo, tak jsem vrtulník poskládal asi za 3h (bez elektroniky). Drobnou výtku bych měl opět k velmi tvrdým očkům kloubků na smykátku vrtulky pro řízení unašečů vrtulky (obr.4). Trochu se mi nelíbila ani volnoběžka na hlavním ozubeném kolu – hlavní hřídel je totiž přímou částí tohoto ložiska, válečky ložiska tedy přímo kloužou po hlavní hřídeli. Myslím, že větší náboj ložiska by systému prospěl. Větší výtku mám ale k vodítku táhla vrtulky. Jedná se o velmi tvrdý plast, kterým prochází uhlíkové táhlo vrtulky (obr.5). Už po několika málo letech bylo vidět opotřebení v místě dotyku. Zde bych doporučoval vzít teflonovou tenkostěnnou bužírku a zasmrštit ji v místě tření na uhlíkovou trubku (stejně je to uděláno na velkém vrtulníku třídy 90 – Stratus, a i po mnoha desítkách startů je vše v pořádku – obr.6). Na tento problém kolega už několikrát havaroval na jiném vrtulníku, když experimentoval s vedením uhlíkové trubky pro řízení vrtulky, a tato se časem probrousila a rozpadla.
Měl jsem k dispozici jednu z prvních kusů stavebnic, tak jsem měl pouze plastové lože motoru a převod s modulem 0,5. V současných stavebnicích je už standardně dodáváno kovové lože motoru a dva převody s šípovým ozubením (modul 0,5 a 0,7). Větší modul je určen pro osazení s motorem o příkonu větším jak 2kW.
Pro pohon jsem použil motor Kontronik Tango 45-10 a regulátor Jazz 55-6-18, které se dají koupit v sadě Helidrive 10 za cca 10 000kč (viz obr.2). Tento pohon se mi velice líbil, motor je velmi dobře zkonstruován, jeho teplota po přistání je příjemná (motor je pouze teplý). Taktéž regulátor je přesně takový, jaký bych si představoval – jednoduchost sama – téměř nic se na něm nenastavuje, pouze maximální výchylky, typ motoru atp., vše ostatní je ponecháno na řízení z vysílače tak, jak to má být. Všechny chybové stavy pak hlásí kontrolní LED diodou.
I když se zdá být cena pohonu hodně vysoká, tak tomu tak není. Při pořízení tuzemského motoru a regulátoru se sice podaří nějaká koruna ušetřit, ale vlastnosti, výkon, propracovanost a komfort jsou naprosto někde jinde.
Pohonný akumulátor jsem použil 6S Lipol Kokam 3200. V modelu je uchycen dvěmi gumovými O kroužky, pojištěn ještě suchým zipem (viz obr.2). Velmi jednoduchá a funkční varianta. Doba letu se při akrobacii pohybovala přes 5 minut. Po čtvrté minutě letu bylo trošku poznat, že výkon už není takový, jako na začátku, ale vrtulník létal stále s velmi dobrým výkonem. Akumulátory byly po přistání vlažné. Nabíjel jsem nejvyšším dovoleným proudem 6A, nabito bylo za cca 35 minut, tak hurá opět na oblohu! Celý pohon (i vrtulník) je za letu, asi hlavně díky šípovým převodům (obr. 7) a náhonu vrtulky řemenem, překvapivě tichý.
K testovacím letům jsem osadil listy SAB 520 mm, vrtulka byla originál plastová ze stavebnice (tipoval bych ji na kvalitní K&S). Vrtulník jsem měl nastaven na „tupější“ styl, tedy spíše pro začátečníka. Vzhledem k velice podobné konstrukci s Logem 10 jsem očekával i velmi podobné letové vlastnosti. Byl jsem však mile překvapen, vrtulník se mi zdál příjemnější než Logo 10. Po prvním letu jsme s přihlížejícími kamarády přeladili přepákování na nejostřejší variantu 3D. Vrtulník se stal více obratným, ale stále zůstával dostatečně stabilní. Podle mne se podařilo konstruktérům nalézt velmi příjemný poměr mezi stabilitou a obratností. Po několika zkouškách jsem nastavil pracovní otáčky rotoru na 2200 ot./minutu pro akrobacii (Idle 2) a přibližně 1800 ot./minutu pro poletování po obloze (Idle1). Taktéž gyro GY-401 velice dobře stabilizovalo ocasní rotor, vrtulník se s ním choval nadmíru dobře.
Musím říci, že létání s vrtulníkem jsem si užil – jeho letové vlastnosti jsou vynikající i přesto, že se jedná o poměrně malý vrtulník (třída 30). Určitě tomu napomohla i rozumná letová hmotnost 2600g. S vrtulníkem jsem létal akrobacii typu FAI i trochu akčnější 3D, ve všech režimech se choval výtečně, nepozoroval jsem žádné záludnosti v žádném prvku. Pouze autorotace nebyla moc dobrá, řemen hodně brzdil celou mechaniku – vrtulka je v autorotaci řízená. Nicméně vrtulník měl za sebou málo startů, a mechanika nebyla ještě „ochozená“.
Celkově vrtulník hodnotím velice kladně, kdo chce větší elektrovrtulník, tak je to určitě správná volba. Velmi dobře se hodí jako první vrtulník pro učení, ale také i pro létání pohodové akrobacie.
Letu zdar!
Vít Klabačka
Aktualizace: 06. října 2007