Mikado Logo 10
Elektrovrtulník Mikado Logo 10 jsem dostal zapůjčen na test dovozcem Helimania.cz.
Model Logo 10 je vrtulník velikosti 30, průměr rotoru 1150 mm, hmotnost okolo
2000 g (bez listů). Jde o základní model z celé řady elektrovrtulníků firmy
Mikado, určen je především pro začátečníky.
Stavba
K modelu je dodáván tištěný návod s dostatečně detailním zobrazením
sestavovaných komponent. Velmi se mi líbilo zobrazení drobných součástí
(ložiska, šrouby, matice atp.) v měřítku 1:1. Pouhým přiložením uvedeného dílu
na příslušné místo v návodu tak ihned zjistíte, zda máte správný díl.
Stavba vrtulníku začíná kompletací skeletu. Do motorové desky osadíme ložisko a
matice. Pak k ní přišroubujeme bočnice, doplníme další ložisko, rozpěrky a
zkompletujeme podvozek, na který skelet přišroubujeme.
Následuje osazení motoru s pastorkem; zatím jenom provizorně. Dále zkompletujeme
hlavní ozubené kolo s volnoběžným ložiskem a osadíme do skeletu. Nyní vymezíme
zubovou vůli převodů.
Dalším krokem je sestavení kompletu ocasní vrtulky, nezapomeneme navléct řemen.
Zde mám jednu připomínku k použitému materiálu kloubů na smykátku vrtulky – byl
použit velmi tvrdý materiál a při nacvakávání kloubů na kuličky unášečů vrtulky
může dojít k jejich poškození. Malá ohebnost materiálu taktéž zvětšuje odpor při
ovládání vrtulky. Hotovou sestavu vrtulky namontujeme na ocasní trubku. Trubku
vybavíme držáky táhla vrtulky, výškovkou a sestavou pohonného převodu. Celek pak
namontujeme do skeletu trupu, přičemž nezapomeneme vymezit zubovou vůli převodu.
Při kompletaci hlavy zjistíme, že mnoho otočných částí má pouze mosazná nebo
plastová kluzná ložiska. Několik z nich mi “nechodilo” naprosto lehce, proto
jsem je musel uvolnit jehlovým pilníkem nebo vrtákem. Před smontováním je vhodné
kluzné plochy lehce namazat příslušným olejem.
Elektronika
Použitá výbava vrtulníku: - serva cykliky Hitec HS225MG; - gyroskop GY-401 plus
servo S9451; - přijímač Futaba R-116HP PCM; - motor Mega ACN 22/45/2; -
regulátor Jeti Advance 77 Heli Opto; - akumulátory 6s Kokam 3200; - externí BEC
5V/5A.
Osazení elektroniky je asi nejobtížnější částí celé stavby. Je totiž pouze hrubě
vyčleněn prostor pro serva, nikoliv však jejich přesné umístění (umístění je
znázorněno schematicky v návodu). Pro řízení desky cykliky jsem použil serva HS-225MG
dodané dovozcem. Tato serva jsou větší než připravený prostor, proto jsem ho
musel upravit (zvětšit). Dvě serva bylo třeba podložit 5 až 6mm distanční
podložkou, třetí cca 3mm podložkou, aby nedocházelo k dotyku hlavní hřídele s
krabičkami serv.
Gyroskop jsem použil Futaba GY-401 plus servo S9254. Servo se montuje do spodní
zadní části bočnice skeletu. Podle velikosti použitého serva se použije
příslušně velký otvor v levé nebo pravé bočnici.
Do skeletu jsem pomocí oboustranné lepicí pásky přilepil přiloženou uhlíkovu
desku, na které leží pohonné akumulátory. Pro napájení přijímače, serv a gyra
jsem připojil speciální BEC, dodaný taktéž dodavatelem jako volitelné
příslušenství. Po kompletaci vrtulníku provedeme správné vyvážení pomocí
akumulátorů. Těžiště by mělo být těsně před hřídelí.
Byl jsem poučen, že pro zamezení vzniku statické elektřiny a následného rušení
přijímače je nutné řemen i skelet postříkat antistatickým sprejem. To jsem tedy
učinil a žádné problémy s rušením jsem skutečně neměl (a nemám).
Nastavení
Základní nastavení výchylek jsem provedl na 10 ° pro kladný kolektiv a 8 ° pro
záporný. Dosáhl jsem toho použitím pák serv cykliky s 18mm délkou. Mix CCPM jsem
nastavil v poměrech kolektiv 50 %, klonění a klopení 60 % (vysílač Futaba FC-28).
S tímto rozsahem nastavení lze nejen zalétnout jednoduchou základní akrobacii,
ale rovněž provádět začátečnickou výuku (s patřičně nastavenými výchylkami ve
vysílači).
U CCPM řízení je velmi žádoucí si “vyhrát” s nastavením. Je třeba nastavit serva
do střední polohy kolektivu a pomocí délky táhel nastavit desku cykliky do kolmé
polohy k hřídeli. Předpokladem samozřejmě je, aby všechny tři páky serv
zaujímaly stejnou polohu. Dalším krokem je nastavení kolmosti desky cykliky při
maximálním a minimálním kolektivu. To provedeme pomocí funkce krajních bodů serv
ve vysílači (ATV).
Ještě před vlastním nastavením letových předvoleb je nutné zkontrolovat stopu
listů a nastavit regulátor motoru. Musím říci, že nastavování regulátoru Jeti
Advance 77 Opto Heli se mi vůbec nelíbilo, a řekl bych, že je dokonce
nebezpečné. Aby regulátor vůbec fungoval, tak je nutné v prvním kroku nastavit
maximální otáčky rotoru, které si regulátor zapamatuje, a posléze nikdy
nepřekročí. Na první pohled to vypadá jako zajímavá a užitečná funkce, ale ve
skutečnosti musíte ještě provést nastavení křivky kolektivu tak, aby v celém
rozsahu nepřesáhl úhel listů cca –1 °. Jinak by mohl vrtulník v průběhu
nastavování vrtulník odstartovat!
Druhá a ještě horší věc je ta, že vlastně roztáčíme vrtulník na maximální
otáčky, a ani ještě nemáme seřízenu stopu listů a odstraněné možné nevyváženosti
(které se projeví až v otáčkách). A aby toho ještě nebylo málo, tak v návodu k
regulátoru je sice uvedeno, že máme dát knipl plynu do minim. nebo maxim.
polohy, ale nikde už není upozornění, že třeba pro vysílače Futaba je třeba
nejprve reverzovat kanál plynu, jinak bude fungovat řízení regulátoru obráceně!
Když jsem prováděl nastavování, tak jsem tento problém tušil a s kniplem
kolektivu zacházel velmi opatrně. To se mi nakonec vyplatilo, protože jinak by
pravděpodobně došlo k poškození vrtulníku. Po zvládnutí uvedených “úskalí” však
regulátor funguje velmi dobře a funkčně je to velmi dobrá volba.
Regulátor jsem používal v režimu governor (stabilizace otáček). Stabilizace je
velmi dobrá, s novým firmware je dobře zvládnuté i exponenciální roztáčení
rotoru. Při dřívějším lineárním roztáčení totiž vrtulník na zemi stihl udělat
“hodiny”, než rotor dosáhl požadovaných otáček. Myslím, že by výrobce mohl ještě
dopracovat přechody mezi požadovanými dálkovými změnami otáček v režimu governor.
Ne každý vysílač má možnost nastavení zpoždění plynu mezi letovými předvolbami.
Takové přepnutí otáček z 1400 na 1800 ot/min. pak s vrtulníkem ve vzduchu
pořádně škubne, což určitě nesvědčí ani mechanice, ani psychice pilota.
Létání
Popsané nastavení dle návodu vyhovuje začátečníkovi. Po prodloužení pák serv
cykliky se dá s vrtulníkem zalétnout i lehká akrobacie.
Použitý pohon je dostatečně výkonný, ale elektromotor Mega se zahřívá až na
teploty okolo 110 °C. To mu asi nebude příliš svědčit, bylo by zřejmě vhodnější
použít pouze pětičlánek Li-Pol.
Po připomínkách výrobci ohledně přehřívání motoru, jej tento přepracoval, takže
by nové verze motorů mohly být už “uchladitelné” (k dostání pouze na Helimanii).
Při zalétávání vrtulníku jsem byl mile překvapen hodně vysokou stabilitou ve
visu, což je velmi vhodné právě pro začátečníky. Pro letový režim normál (pro
“poskakování” po zemi a učení v přízemní výšce s tréninkovým křížem) jsem
nastavil křivku plynu tak, aby při úplně staženém ovladači kolektivu byl motor
vypnut, ale při nějaké výchylce ovladače kolektivu byla už křivka plynu
vodorovná, aby správně fungoval režim governor u regulátoru. To je velmi
důležité, protože když pilot neví co a jak, tak jenom stáhne kolektiv na
minimální hodnotu, a tím dojde sice k prudšímu dosednutí, ale bez poškození
modelu. A samozřejmě dojde k odstavení motoru. Otáčky rotoru pro tuto předvolbu
byly cca 1400 ot/min.
Letovou předvolbu 1 jsem nastavil pro jednoduchý let po obloze, otáčky rotoru
taktéž na 1400 ot/min. (rotorové listy KOK525). Pro předvolbu 2 jsem nastavil
otáčky na 1800 ot/min. Vrtulník se stal živějším a dokázal zalétnout přemet,
výkrut i let na zádech. Do těchto obratů se mu však moc nechce, doporučuji
osadit lehčí padla, aby se vrtulník stal obratnějším.
Musím říci, že vrtulník Logo 10 mě zaujal svou jednoduchostí a promyšleností
konstrukce i stavbou a v neposlední řadě také létatelností. Myslím, že je to
výborná alternativa pro ty, kteří chtějí větší vrtulník na učení a základní
létání, ale spalovací motor nemohou či nechtějí používat z důvodu vyšší
hlučnosti pro okolí, problémy s palivem apod.
Letu zdar!
Vít Klabačka
Aktualizace: 27. června 2006