První pokusy
Před prvními pokusy o řízení vrtulníku je třeba si uvědomit, že vrtulník není hračka, a může se stát nebezpečnou zbraní! Z těchto důvodů je třeba k tomu přistupovat zodpovědně, a nastavit své sebevědomí na nulu! Řízení vrtulníku je opravdu natolik odlišné od řízení plošníků, že nelze počítat s jakýmikoliv předchozími návyky (ve visu rozhodně).
Pro prvních několik hodin doporučuji namontovat na lyže vrtulníku kříž pro začátečníky. Tento kříž dokáže v mnoha případech zabránit překlopení vrtulníku a tím i jeho poškození. Je také třeba zabezpečit dostatečně velký prostor na všechny strany. Ideální také je, pokud se v blízkosti nenacházejí žádní diváci. Po nezbytné předletové přípravě můžeme přistoupit k samotným pokusům.
Předpokládám, že začínající adept ví, jak se řídí model vrtulníku a co se stane, když pohne některou pákou na vysílači na některou stranu apod. Pokud ne, tak by to měl napřed nastudovat. Také předpokládám, že vrtulník je již zalétán a seřízen zkušenějším vrtulníkářem.
Nastartovaný vrtulník postavíme na zem tak, aby předek směřoval přesně proti větru. Vítr by měl být slabý, do 5m/s. Samotný pilot se postaví cca 5m za ocas vrtulníku a stojí tedy čelem proti větru. V režimu bez zapnutých letových předvoleb pak postupným pomalým přidáváním kolektivu (automaticky se přidává i plyn) roztáčíme rotor. Vrtulník by se měl odlepit od země při poloze kniplu kolektivu těsně za polovinou. V žádném případně nestoupáme s vrtulníkem do vyšší výšky než 5-15 cm! Ostré přistání (o které nebude rozhodně nouze) by v lepším případě mohlo vrtulník poškodit, v horším by mohlo dojít k úrazu.
Po odstartování se obvykle začne vrtulník pohybovat na některou stranu, což je naprosto normální. Cyklickým řízením se mu v tom snažíme zabránit. Pokud začne vrtulník nabírat na rychlosti, nebo letí nevhodným směrem, tak okamžitě stáhneme páku kolektivu a přistaneme. V počátcích budeme mít pravděpodobně velké problémy "vnutit" vrtulníku svou vůli - vrtulník poletí tam, kam bude chtít. Pokud vrtulník postupně "odhopká" mimo vyhrazenou plochu, tak jej přeneseme zpět na výchozí stanoviště. Rozhodně se nesnažíme vrtulník vytrimovat, to za nás udělal zalétávací pilot. Na nás je, abychom se naučili pomocí cyklického řízení udržet vrtulník na místě.
Také se snažíme udržet vrtulník stále ocasem k sobě. Při jakémkoliv pootočení vrtulníku z této polohy se jej snažíme ovládáním vrtulky vrátit do polohy ocasem k sobě. Pokud se nám to nedaří, stažením kolektivu okamžitě přistaneme. Pak buď vrtulník pootočíme do správné polohy, nebo přejdeme za něj.
Tuto část výcviku můžeme považovat za ukončenou až v okamžiku, kdy dokážeme viset s vrtulníkem 10cm nad zemí na jednom místě po dobu celé jedné nádrže.
Tento výcvik může klidně trvat několik letových hodin. Zpočátku jsem měl pocit, že se to nikdy nemohu naučit. Proto doporučuji trpělivost.
Aktualizace: 14. března 2003