Vrtulník Blade 400

Výrobce: E-Flite

 Na našem trhu se objevil další elektro vrtulník třídy 450, tedy minivrtulník s průměrem hlavního rotoru cca 720 mm. Jedná se o velmi oblíbenou kategorii jak pro svou cenu, tak i pro dobré výkony a funkčnost jako u modelů vyšší kategorie. Blade 400, který jsem měl k dispozici, obsahuje i RC vysílač Spektrum DX-6i s plným dosahem.

Model se dodává v komplet sestaveném stavu a se všemi potřebnými doplňky, aby bylo možné po vybalení z krabice ihned létat. Tedy samozřejmě až po nabití pohonných Lipol akumulátorů.

Parametry modelu jsou následující:

- průměr rotoru   ...718mm (dřevěné rotorové listy)

- výška                 ...230mm

- délka                 ...650mm

- hmotnost (komplet)...670g (má verze)

- motor                ...střídavý 420H

- regulátor           ...25A bez governoru

- akumulátor       ...3S 1800mAh 20C Lipol

- gyro                   ...G110 Heading hold

- serva                 ...DS75H digital

- přijímač             ...Spektrum AR6100e

 K modelu je dodávána i nabíječka Lipo s integrovaným balancérem. Napájení nabíječky je 12V, a síťový zdroj není součástí dodávky. Nabíjení akumulátorů probíhá proudem 1,8A, tedy 1C a přes balanční konektor, ne přes silové vodiče. Akumulátor má v sobě nějakou elektroniku, nelze jej nabíjet jinou nabíječkou a balancérem, balancér totiž nerozpozná správně napětí akumulátorů.

Vrtulník je standardní konstrukce, s rotorovou hlavou Bell-Hiller. Deska cykliky je z části kovová. Skelet je složen ze dvou plastových výlisků, s jednou pomocnou kovovou rozpěrnou deskou. Na ní je uchycen elektromotor. Rotor je s vrtulkou spojen přímo, pro pohon v autorotaci. Pohonný střídavý elektromotor pohání hlavní ozubené kolo, které je od hlavní hřídele oddělené volnoběžným ložiskem. Zadní vrtulka je poháněna ozubeným řemenem.

Serva jsou digitální a rozmístěna tak, aby bylo dosaženo správné polohy těžiště. V přední části skeletu je akumulátor, pod ním jedno servo (se systémem pull-push), a na spodní desce v přední části je umístěn regulátor motoru. V zadní části je umístěn přijímač. Rozmístění je právě takové, jaké by mělo být u elektrovrtulníku pro dosažení co nejmenšího rušení přijímače výkonovými prvky.

Servo vrtulky je jednou patkou přichyceno ke skeletu, druhou k držáku na ocasní trubce. Táhlo vrtulky je z 2mm uhlíkové kulatiny a prochází dvěmi vodítky. Je tuhé a výrazně lepší, než podobné systémy s tenkým ocelovým drátem. Systém smykátka vrtulky je zmenšeninou konstrukce větších modelů, a funguje dobře.

Část pák řízení je uložena v miniaturních kuličkových ložiskách, což pozitivně přispívá k přesnosti a volnosti řízení.

Musím říci, že konstrukce se mi velmi líbila, byla jednoduchá a funkční. Taktéž váha modelu byla velice příznivá (670g), podle mne přibližně taková, jakou by měl mít model této velikosti. To se velice příznivě projevuje v proudovém odběru a možnosti nemít super výkonný a tudíž i těžký motor. Letový čas je od výrobce nastaven ve vysílači (stopky), na 4:30. Lze ale létat cca 6 minut bez nebezpečí přílišného vybití akumulátoru – tento čas platí pro akrobacii, při standardním poletování může být ještě delší. Jednoznačně ale doporučuji ověřit, kolik energie ještě v akumulátoru zbývá, lépe je ponechat tak 30% kapacity, aby se akumulátor zbytečně neničil. Použitím akumulátor 2200mAh lze tento čas dále prodloužit, rozdíl v hmotnosti je přibližně 20g.

Ve stavebnici jsou dřevěné hlavní rotorové listy, které pro učení i základní akrobacii naprosto postačují.

Celý model byl už z výroby seřízen systémem „v nule“, tzn. že jsou splněny základní předpoklady pro létání akrobacie a obratů na zádech. Model je seskládán výrobcem do letuschopného stavu, kabely od serv jsou vyvázány tak, aby nikde nic „neplandalo“, řekl bych, dobrá práce. Akumulátor je usazen na suchém zipu, a pro jistotu ještě obepnut páskem suchého zipu, čímž je zajištěno velmi dobré jištění proti nechtěnému uvolnění. Akumulátor i regulátor jsou osazeny zajímavými silovými konektory, zdají se být velmi kvalitní, a jejich konstrukce má zabránit přepólování.

Gyroskop je použit G110 Micro Heading Lock gyro, s dálkovým řízení citlivosti a modu. Na gyru jsou dva přepínače – jeden je Revers, druhý pro přepnutí typu serva – normální/digitální. Gyro patří k těm levnějším, ale funguje dostatečně. Při dopředném letu a akrobacii nemá většího problému, na couvané prvky jej však ale už použít nelze. Na vysílači je pro ovládání gyra vyhrazen přepínač s názvem Gyro. V jedné poloze doporučuji nastavit hodnotu 70 a v druhé 65 (plusmínus, obě hodnoty jsou v oblasti HeadingHold). Létal jsem na tu vyšší hodnotu, ale v případě problémů s gyrem (tzv. přegyrování) jsem měl možnost zisk trochu stáhnout a přistát. Při ladění je velmi vhodné tuto možnost mít, po zalétání už obvykle nebývá potřeba tuto hodnotu měnit.

Jak hlásá návod, model je plně připraven k letu, tak jsem nabil pohonný akumulátor, a vydal se na letiště. Křivky plynu a kolektivu ve vysílači se mi moc nelíbily, ale řekl jsem si, že to zkusím. Už při roztáčení rotoru na zemi v letové předvolbě normal dosahoval rotor přes 2500 ot./min, a to ještě nebyl ve vzduchu (asi půl plynu). Proto jsem ani neodstartoval, a začal upravovat letovou předvolbu tak, aby otáčky byly trochu rozumnější – nastavil jsem cca 2000-2100 ot./min. pro trénink visu a základních přesunů nad zemí. Taktéž průběh kolektivu v této letové předvolbě moc neodpovídal mým představám, proto jsem jej upravil.

Poté jsem vyzkoušel maximální výchylky cykliky. Byl jsem velmi nemile překvapen přílišnou „ostrostí“ vrtulníku, musel jsem dost snížit výchylky klonění i klopení (swash mix). Podobně jsem omezil i výchylky směrovky/vrtulky. Obávám se, že naprostý začátečník by asi s továrními výchylkami nedopadl moc dobře.

Jakmile jsem nastavil tento nejzákladnější mode, tak jsem začal nastavovat další dostupnou letovou předvolbu (a také poslední), která je ve vysílači nazvaná Stunt. Nastavil jsem ji pro plně akrobatické létání, protože jsem byl už hodně nedočkavý. Výchylky kolektivu cca + - 10°, plyn tvaru V křivky. Otáčky rotoru pro tento režim jsem nastavil na cca 2350-2450 ot./min, vrtulník je pak dostatečně obratný a také stabilní, a dají se s ním zalétnout všechny základní akrobatické prvky a samozřejmě i letět na zádech.

V dalším kroku jsem přenastavil letovou předvolbu Stunt na létání pro obloze bez akrobacie – mezikrok pilota mezi visem pár centimetrů nad zemí, a létáním akrobacie. Opět jsem změnil průběh kolektivu, přibližně do rozsahu –4° až +10°. K tomu samozřejmě odpovídající průběh plynu tak, aby otáčky rotoru byly přibližně 2250 ot./min.

Vzhledem k tomu, že vysílač disponuje jen dvěmi letovými předvolbami (normal a stunt), tak je tím vyčerpána možnost dalšího letového režimu pro jiný styl létání. Nicméně modelář si může naprogramovat do vysílače dvě volby z těchto tří v libovolné kombinaci, a může mu to dostačovat.

Vypínač autorotace doporučuji používat jako ochranný prvek při manipulaci se zapnutým vrtulníkem. Po zapnutí vysílače přepnu na autorotaci, a teprve pak zapínám napájení v modelu. Při nechtěném pohnutí pákou kolektivu na vysílači nedojde k roztočení rotoru, a tedy ani k žádným nepříjemným problémům. Teprve před startem modelu vypnu autorotaci, zapnu stopky, a začínám létat.

Zde bych chtěl upozornit na nevhodnou vlastnost regulátoru ve vrtulníku – má automatické programování koncového bodu při každém zapnutí. A pokud je ve vysílači rozdíl mezi nulovým plynem v letové předvolbě a v autorotaci, tak po jednom přepnutí do autorotace a nazpět se motor pomalu roztočí, což není žádoucí (základní letová předvolba pro začátečníky). Stačí však změnit hodnotu Thro Cur Hold ve vysílači na 12,5%, a tím se tento problém eliminuje. Regulátor neumí mód governor, tudíž je třeba nastavit správně křivky plynu ve vysílači.

Dálkové ovládání gyroskopu je vyvedeno na vypínač gyro na vysílači. Zde doporučuji nastavit dvě podobné hodnoty, které se trochu liší, aby pilot mohl v případě problémů za letu trochu stáhnout citlivost gyra.

Všechna nastavení vysílače, která jsem upravoval, jsou připojena ve dvou tabulkách. První tabulka je pro začátečníky, kdy je nastavena letová předvolba normal pro základní výuku „poskakování“, a předvolba Stunt pro základní let po obloze.

Druhá tabulka je určena pro pokročilé, kdy je režim normal určen pro let po obloze, a režim Stunt pro akrobacii.

Po přenastavení vysílače (na model jsem nemusel sáhnout) je létání s modelem příjemné, a myslím, že se jedná o dobře vymyšlený a zdařilý výrobek pro rekreačního modeláře. Létat lze i za ne moc silného větru, model se chová způsobně a je stabilní i v přímém rychlém letu. A když si uvědomíme, že s modelem dostaneme počítačový vysílač Spektrum DX-6i s plným dosahem a základními možnostmi programování a deseti pamětmi pro modely (letadla i vrtulníky), tak tato sestava bude asi velmi zajímavá pro mnoho modelářů.

Letu zdar!

Vít Klabačka

Back to Top

Aktualizace: 28. srpna 2008