FMA Co-pilot
ve vrtulníku
FMA Co-pilot je letový stabilizační systém pracující na infračerveném principu. Je určen pro modely letadel a vrtulníků. Zařízení je rozděleno do dvou krabiček. Jedna krabička obsahuje řídící elektroniku, druhá čidlo.
Infračervené senzory čidla sledují horizont a řídící elektronika se snaží udržet model ve stejné poloze vůči horizontu, v jakém byl model zkalibrován (obvykle horizontální poloha).
Co-pilota jsem namontoval do „šedesátkového“ vrtulníku Hirobo Freya. Jedním z oříšků při montáži je nalezení vhodného umístění pro čidlo polohy. Čidlo nesmí „vidět“ na zdroj tepla, a zároveň nesmí být zacloněno ve výhledu na horizont atp.
Čidlo lze namontovat dvěma různými způsoby - snímače směřují dopředu, dozadu a do stran, nebo druhým způsobem - úhlopříčně. Na řídící jednotce se pak spínačem vybere ten který způsob. Zařízení se zapojuje mezi přijímač a serva cykliky, může tedy zasahovat pouze do ovládání klopení a klonění vrtulníku. Pro dálkové zapínání a řízení zisku copilota je možné připojit třetí káblík z copilota do volného kanálu v přijímači. Pro ovládání z vysílače lze použít tahový ovladač, nebo přepínač.
Programování zařízení je logické, a probíhá v několika krocích, které jsou však dobře popsány v návodu. V českém návodu jsem zjistil několik málo nedostatků (i přesto, že tak kvalitní návod se opravdu často nevidí) - potřeboval jsem reverzovat jednu osu řízení, ale v návodu není popsána funkce spínače č.4 pro modely vrtulníků. A právě ten jsem potřeboval na zmíněnou reverzaci. V návodu je také upozornění, že ve spojení s přijímačem PCM Futaba je nutné použít „tlumič digitálního serva“, nenašel jsem však zmínku proč. Vzhledem k tomu, že na modelu mám PCM přijímač Futaba osazen, tak jsem brzy zjistil důvod - serva se vzájemně částečně ovlivňovala,občas nereagovala na malou změnu polohy atd. Tlumič jsem k dispozici neměl, proto jsem dočasně vyměnil přijímač za osvědčený PPM Futaba R-118F. Problémy s ovlivňováním zmizely jako mávnutím kouzelného proutku.
Po základním naprogramování jsem vyrazil na letiště. V návodu je upozornění, že před každým letovým dnem je nutné provést kalibraci zařízení. To taktéž platí při změně povětrnostních podmínek atp.
Provedl jsem tedy kalibraci podle návodu - vrtulník jsem položil na bok (část čidel směřuje k obloze, část k zemi) a stiskl kalibrační tlačítko. Serva cykliky sebou několikrát škubnou, počet škubnutí indikuje rozdíl teplot. Pro správnou funkci systému je nutné, aby byl počet škubnutí nejméně 3 z možného rozsahu 1-10, jinak se nedoporučuje stabilizační systém používat. V mém případě byl počet škubnutí 8. Následně jsem model položil na nohy do „vodorovné“ polohy a pohybem knyplu křidélek na vysílači dokončil kalibraci. Copilot si nastavení pamatuje až do další kalibrace. Slovo „vodorovné“ jsem dal do uvozovek proto, protože to není tak docela pravda. Pokud se má vrtulník vznášet na místě, tak není ve vodorovné poloze, ale je mírně nakloněn vpravo, nebo vlevo podle smyslu otáčení rotoru. Proto je ideální provést kalibraci v této mírně nakloněné poloze. Je také možné vrtulník dotrimovat, ale první možnost mi připadá mnohem lepší.
Po kalibraci jsem přistoupil ke zkušebnímu letu. Dálkově jsem nastavil citlivost copilota na 50% a opatrně jsem model uvedl do visu. Vrtulník okamžitě po startu sám udržoval vodorovnou polohu! V ustálené výšce cca 1,5m jsem zkusil ovládat klonění a klopení. Po uvolnění páky vysílače se vrtulník velmi rychle vrátil do vodorovné polohy. Následně jsem vyzkoušel i let po obloze. Původní nastavení vrtulníku bylo pro začátečníka, a při zapnutém copilotovi (citlivost 50%) bylo ovládání velmi málo citlivé. Snížil jsem tedy citlivost copilota na 30%. Po uvolnění pák v normálním letu se vrtulník sám srovnal do vodorovné polohy za cca 2s, což považuji za dostatečné.
V průběhu několika zalétávacích a testovacích letů se původně modrá obloha zatáhla mraky. Bylo jednoznačně poznat, že klesla citlivost copilota (tepelné podmínky se změnily), a copilot mnohem méně stabilizoval model. Přistál jsem a provedl novou kalibraci. Tentokrát byla úroveň jen 4, nicméně chování modelu se po rekalibraci ihned obnovilo na původní míru stablizace.
Princip infračervených čidel má samozřejmě i své nevýhody. Přilétnutím k rozehřátému objektu (auto, budova, asfalt) se vrtulník snaží od tohoto objektu odklonit, čímž se naruší jeho vodorovná poloha. Taktéž jsem zjistil, že ihned po přistání se pod vrtulníkem hromadí teplo od motoru a copilot (je-li aktivní) se snaží působit na dotáčející se rotor odkloněním od zdroje tepla. To může za nepříznivých okolností vést až k převrácení vrtulníku!
Další problém může nastat na svažitém terénu. Vrtulník nakalibrujeme ve vodorovné poloze, ale po vzlétnutí a otočení o 180° bude vrtulník „sklouzávat“ ze svahu. A to tím více, čím větší bude svah.
Let se zapnutým copilotem je rozhodně jiný (!) než bez něj. Aby vrtulník letěl kupředu, je třeba neustále držet potlačeno klopení, jinak se vrtulník srovná do vodorovné polohy a odporem vzduchu se zastaví. Obdobně to platí i o průletech v zatáčkách atp.
Myslím, že uplatnění by copilot mohl mít na vrtulníku, který nese kameru atp. S vrtulníkem s copilotem lze totiž velmi snadno viset na místě i ve větší vzdálenosti a za větru pouhým „držením kniplů“ vysílače v potřebných polohách.
Toto zařízení by mohlo být zajímavé i pro maketáře. Let modelu by pak mohl být mnohem plynulejší a více připomínající let opravdového několikatunového vrtulníku.
Možnosti copilota přímo svádějí k použití pro naprostého začátečníka. Na jednu stranu by začátečník byl pravděpodobně velmi brzy schopen létat po obloze a přistát, na druhou stranu je řízení vrtulníku se zapnutým copilotem natolik odlišné, že je diskutabilní, zda by to mělo požadovaný přínos. Tedy pro takového začátečníka, který se chce opravdu naučit řídit model vrtulníku.
Závěrem musím upozornit, že mnou použitá verze copilota je určena pouze pro mechanický mix desky cykliky (H1). Pokud je na vrtulníku použit systém CCPM, tak tuto verzi použít nelze. Výrobce vyrábí i variantu CCPM, ale ta má některá jiná omezení, proto je třeba důkladně zvážit, zda lze copilota v daném vrtulníku vůbec použít.
Letu zdar!
Vít Klabačka
Aktualizace: 01. srpna 2004