Blade CP

Obsahem přepravní krabice s uchem je vlastní vrtulník Blade CP, pohonný osmičlánek NiMH 650 mAh, síťová nabíječka, vysílač, návod a několik drobných doplňků. Model je kompletně složen a seřízen, pro první let opravdu stačí pouze nabít pohonný akumulátor a vložit napájecí baterie do vysílače (8x tužkový článek, není součástí dodávky).

Jak už z názvu vyplývá, je vrtulník v provedení s kolektivním řízením (CP). K pohonu slouží stejnosměrný el. motor třídy 370. Druhý menší motor slouží k pohonu ocasní vrtulky (kde je i umístěn).

Ke skeletu jsou přilepena a zajištěna vázacími pásky tři mikroserva, která ovládají 120° desku cykliky. Vše je maximálně zjednodušeno, ale přitom funkční.

Systém rotorové hlavy je bez systému Bell-Hiller, proto jsou odezvy na povely řízení mírně zpomaleny. Listy hlavního rotoru jsou polosouměrné, dřevěné a „zasmrštěné“ do bílé fólie. Na koncích listů jsou barevné proužky (na každém listu jiné), aby šlo jednoduše upravit stopu listů.

Podvozek i část skeletu je sestavena z uhlíkových tyček a plastových dílů.

Ocasní rotor je nepříliš obvyklé konstrukce. Malý elektromotor přes převod přímo pohání relativně velkou vrtuli s profilem. Řízení ocasní vrtulky tedy probíhá pouze změnou otáček, čímž se mění tah ocasního rotoru. Měl jsem obavy, že to nebude dobře fungovat (příliš pomalé reakce), ale mýlil jsem se.

Veškerá letová elektronika je sdružena do jediné krabičky – 4v1 (čtyři v jedné). Ta obsahuje šestikanálový přijímač, regulátor motoru hlavního rotoru, regulátor motoru vrtulky a gyroskop. Anténa přijímače je namotána mezi dvě podvozkové nohy. V návodu je napsáno, že zkoušeli létat jak v hale, tak na volném prostranství, a problémy nezaznamenali. Pro jistotu jsem zkusil dosah se zasunutou anténou vysílače, a když i po 50 m nedošlo k jakémukoliv náznaku rušení, tak jsem tomu začal věřit a anténu nechal na původním místě. Na krabičce je LED, která po zapnutí napájení začne blikat červeně, pak zeleně a nakonec zůstane svítit zelená. Po tuto dobu dochází ke kalibraci gyra, a s vrtulníkem se nesmí manipulovat. Gyro má dva nastavovací prvky – Gain a Proportional. Oba jsou správně nastaveny už z výroby a netřeba jejich nastavení měnit.

Přiložený nabíječ nemá žádnou kontrolu nabití, proto je v návodu upozorněno, že se mají nabíjet pouze úplně vybité akumulátory po dobu 2 až 2,5 hodiny. Nabité články se prý poznají zvýšenou teplotou při dotyku rukou.

Vysílač je jednoduchý šestikanál s pevně „zadrátovaným“ heli-mixérem CCPM. Prakticky jej tedy nelze v budoucnosti použít k ovládání jiného modelu. Na vysílači jsou mimo standardní kniply a jejich přepínače reverzů už jen dva ovládací prvky – páčkové spínače. Levý (bez aretace) slouží jako přepínač učitel-žák (vysílač má i konektor učitel-žák). Druhý, označený Idle-up, slouží k přepínání křivek kolektivu a plynu. V základní poloze lze plynovou pákou ovládat úhel kolektivního nastavení listů od 0 do 10 °, a „plynu“ motoru od 0 do 100 %. V zapnuté poloze má tento přepínač umožnit akrobatické létání (samozřejmě se souměrnými listy). Pak lze ovládat kolektiv v rozsahu –10 ° až +10 °, a křivka „plynu“ se změní na V-křivku v rozsahu 100 – 50 –100 %.

Na první seznamovací let jsem si vybral velice nevhodnou plochu – dvorek o rozměrech 4x4 m. Vrtulník jsem v tomto prostoru sice uřídil, ale doporučuji, hlavně začátečníkům, mnohem větší plochu. Další lety proběhly na letišti. Před prvním vzletem doporučuji zkontrolovat správnou polohu těžiště.

Po několika letech musím konstatovat, že model je nastaven právě pro začátečníky, výchylky mají ty správné velikosti, netřeba nic trimovat ani dolaďovat, model opravdu „letí přímo z krabice“. Byl jsem dost překvapen relativně nízkými otáčkami rotoru, nicméně vrtulník je dostatečně stabilní a řiditelný. Při létání osmiček jsem si všiml, že levá zatáčka je méně příjemná a mžikově se zastavuje ocasní vrtulka. Pravá zatáčka se letí dobře. Vrtulníček je obtížně řiditelný za větru větším než 1 m/s, a nedoporučuji za takovýchto podmínek létat.

Při přepnutí přepínače Idle-up dojde ke změně průběhu plynu a náběhu listů, a ani plná výchylka trimu vrtulky nestačí na vyrovnání krouticího momentu rotoru. Nicméně tomu se dá lehce pomoci trimrem na elektronice „4v1“ – trimr proportional. Nastavení je dobře popsáno v návodu. Přenastavení tohoto trimru je nutné provést i tehdy, když se přechází na doporučované 3x Li-Pol „accu“, motorek s jiným převodem atp.

Přiložené akumulátory vydrží tak na 5 až 7 minut letu, podle způsobu létání (visení). Kolem 5. minuty létání může dojít k tomu – vlivem vybití akumulátorů, že při přechodu do visu nemusí být v akumulátorech už dost energie k bezpečnému přistání. Je dobré si na to dávat pozor, v ideálním případě používat stopky se zvukovou signalizací.

Pro začátek je vhodné osadit model tréninkovým křížem, který se dodává pod číslem EFLH1128. Lze také dokoupit náhradní díly, crash sety atp., což je u tohoto typu modelářského odvětví naprosto nezbytné.

Pro další výcvik dodává dovozce tuningovou sadu pro akrobacii. Sada obsahuje motor s jiným pastorkem, chladiče obou motorů a listy se souměrným profilem. Pro tuto sadu je doporučen 3x Li-Pol akumulátor, cca 1250 mAh. Tuto sadu jsem zatím neměl možnost otestovat.

Kompletní set Blade CP je určen pro první seznámení modeláře s problematikou RC modelů vrtulníků. Od toho se odvíjejí hlavně jeho schopnosti, a nelze od něj tudíž očekávat 3D akrobatické létání. Avšak za 8 999 Kč dostane modelář naprosto všechnu techniku (mimo vysílačové baterie), kterou potřebuje, aby mohl ihned začít s prvními pokusy létat s RC vrtulníkem.

Letu zdar!

Vít Klabačka

Back to Top

Aktualizace: 18. října 2005